Pokracovani tohoto clanku...
V diskusi pod puvodnim clankem od sedmi jsou take zminky o poctu deti a jakej je to zahul pro vztah a tak. Ja samozrejme nepopiram, ze deti jsou pro vztah zahul. Spis tu chci poukazat na ten tlak a nekdy az absurdni odsuzovani od okoli...
Jak si muzete vsimnout, v levem sloupci je obdelnicek nadepsany "Liberi nostri". Asi i ti, kteri latinou nevladnou a/nebo nemaji latinsky slovnik pri ruce, pochopi, co je to za seznam. Ano - skolak, "skolkak", "predskolkak" a "plavacek". Proste tri deti v rozmezi plus minus dvou az tri let a ctvrty ve stejnym rozmezi na ceste.
Chapu, ze soucasna doba detem moc nepreje - resp. detem preje az moc, ale rodicum prilis naklonena neni. A tim nemyslim jen ekonomickou situaci, ktera jiste neni ruzova - na druhou stranu, porad se mame lip, nez kdy pred tim. Tim myslim hlavne ten spolecensky diskurs, ktery dnes panuje. Mit dnes vic nez jedno ci dve deti, to je neco prinejmensim podezreleho... Stve me to, protoze byt jedinacek je fakt otrava (vlastni zkusenost)!
Zda se mi, ze proste lidi zleniveli, nejak se jim nechce vychovavat vic deti, prestoze by to bez vetsich problemu slo (kdyz pominu objektivni duvody, napr. zdravotni). Je to medle jen jiny projev sobectvi, ktery jsem zminil v predchozim clanku. Vzdyt prece dite stoji od narozeni do jeho osmnacti let asi milion korun (uz ani nevim, kde presne jsem to cetl) - no kde na to mam vzit?! Prece nekradu!
Jenze tohle cislo, pokud se pamatuju, bylo medle dost nadneseny. Pocitalo se s novymi vecmi, ale spousta veci lze poridit v bazarku. Pocitalo se s papirovejma plenama, ale pri pouziti bavlnenych jdou naklady rapidne dolu (vlasne, pardon, to stoji strasny usili a kdo ma cuchat ten amoniak!). Pocitalo se s presnidavkama a "zradylkama" ve sklenici, protoze preci nikdo nebude vozit z chalupy jablka, loupat a varit, kdyz se to da lehce koupit v samozce... Atd atp.
Navic, zmineny naklady jsou pocitany opravdu na jedno dite. Spolu s rostoucim poctem potomku rostou i "uspory z rozsahu" - postylku nemusite kupovat novou, proste provedete generacni vymenu. S oblecenim je to podobny - dvoumesicnimu klukovi je preci uplne jedno, ze ma ruzovy dupacky... Jo, pravda, jiny je to s okolim...
A to je dalsi vec, ktera me stve - vsichni okolo vas jsou desne chytry, se vsim si vedi rady, na vsechno maji fundovany nazor a takhle oni by to nikdy nedelali. Nejvetsi treci plochy jsou samozrejme s prarodici tech ratolesti, protoze "takhle to delala uz moje babicka, tak proc to nedelate stejne"... Ale okoli mimo rodinu je na tom uplne stejne, hlavne co se tyce toho poctu potomku. To je samy "vy jste se zblaznili, tolik deti, to ja bych nezvladl/-a", "to nemyslite vazne, vzdyt to neuzivite", "co blbnete, vzdyt se doma nehnete"...
Jenze zvladnout vic deti neni nemozny - obcas vysilujici, to ano, ale ne nemozny! Uzivit pocetnejsi rodinu je jiste narocny, ale jiste ne nemozne - jiste bude treba se uskrovnit a misto televize do pokojicku poridit treba par knizek... Jedinej problem muze bejt v tom bydleni, ale i to se da vzdy nejak zvladnout - staci jen chcit! Jiste, ze se vsichni vymlouvaji, ze tohleto a tamhleto proste nejde, ale v drtivy vetsine pripadu se ukaze, ze se jedna o problem ciste zastupny. Vracime se obloukem opet k tomu sobectvi a onomu "JA se prece nebudu uskrovnovat kvuli nejakymu miminu..."
Ano, jasne, vyse napsany je trochu zveliceny, ale slo mi o ten uhel pohledu - kdyz si budu a priori myslet, ze vic deti nezvladnu/neuzivim/ne-cokoliv, tak to proste tak bude. Ale bere-li clovek deti jako investici do budoucna (demograficka krivka je neuprosna, duchodovej system se "v prdel obraci" uz douho), je to uplne neco jinyho. Navic, pro udrzitelnou populaci je treba, tusim, zhruba 2.11 ditete na jednu zenu (nebo par? ted nevim) - kdyz si kazdej rekne "jedno staci, maximalne dve", tak nas brzo "hnedocesi" a "rucnici" prevalcujou a budeme na tom jak v Nemecku ci Anglii...
Ale hlavne - dite je preci Bozi dar! Nic hezciho a hodnotnejsiho na svete neni! Tak to tak berme a nebojme se mit deti!
:) koukám, že se rozdávají stále stejné "bezva" rady, nejlépe od těch, co zvládli jedno dítko.. napsal jsi to hezky, opravdu. - nosím v hlavě článek, sednu, napíšu, slibuji. Dovolím si tři dodatky - a) jsou kraje, kde mít tři a více dětí je běžné, nikdo se nepozastavuje - osobní zkušenost - pozitivní b) viníkem shledávám i "přeinformovanost" budoucích rodičů. Otevřu net - vlezu do knihy - ffšude se na lidi valí info o zodpovědnosti, povinnostech, co udělat a jak, jak s tím budoucím "cosi" zacházet, které kurzy navštívit, psychopedo metody...nej rady od těch, co mají jedno dítko, kterému se pro publikování názorů kolem ani nevěnujou event. jakési abstraktní představy o tom, jak mají lidi žít a dýchat c) čím jsem starší, tím více zastávám názor, že žena by měla první dítka mít do 27. Potom už začne "moc přemýšlet" .. a čím více možností, tím větší nejistota .. místo instinktů nabíhají "odporníci" ..
OdpovědětVymazatDiky za reakci! Je pravda, ze po prestehovaji z vychodnich Cech do jiznich ten tlak na "rozumnej" pocet deti trochu opadl, ale porad jsme tu za exoty - tedy mezi beznou populaci; ve zdejcich katolickych kruzich jsme zatim tezky zabari! :)
VymazatAle mas asi pravdu v tom, ze lidi se asi i bojej mit vic deti, prave kvuli tem negativnim zpravam vsude kolem. A urcite ma vliv na pocet vlastnich deti to, jestli clovek mel (a kolik) sourozence. My jsme oba se zenou jedinacci (neplanovany, zdravotni duvody), tak mozna si to jen nahrazujem (i kdyz oba mame dost bratrancu a sestrenic), kazdopadne to bereme tak, jak to prijde, zamerne se detem nevyhybame (ted jsme poridili "autobus", takze mist v aute je jeste dost), ale pravdou je, ze dalsi uz neplanujeme.
Dulezity ovsem je, ze se toho nebojime - kdyz prijde paty, tak holt prijde, ale "koledovat" si o nej nebudem :)
Co se tyce toho veku, puvodne jsem to chtel zakomponovat do clanku, ale nakonec jsem usoudil, ze takhle to staci, uz tak je to dost roztristeny... Biologicky je to jasny, socialne to v tech dvaceti dvaadvaceti to uz tak idealni neni - ovsem porad to povazuju za zastupnej problem. Je jasny, ze nevystudovana zenska potom, co deti odrostou, nenajde zadnou supr praci, ale od toho ma, sakra, chlapa, aby ji zabezpecil, no ne? Navic znam spoustu holek, ktery i pri diteti dokazali vystudovat, chce to jen chtit...
ze severních na východní Moravu :) O tom věku přemýšlím čím dál víc - zvl. když vidím, jak všichni /všechny/ "VÍ" - a třeba ani nikdy nezkusili/y/ ..čím krmit, jak spát, kdy spát - co na hraní, s matkou nebo jesle? ..a za vším stále otázka "dělám to správně?" - přece psali/y/, povídali/y/.. nejistota. (Nejvíc mě dostává - hned po "jsem uudřená jak kůň" - v domácnosti s mimčem- "Nemám právo přivést dítě do tohoto světa", což je právě problém zmoudřelých. svět nikdy nebyl a nebude dokonalý . Proč neřeknou "bojím se, nevěřím si"? Do těch 26-27 je mozek prostě adaptabilnější, jist sám sebou, živelnější a živočišnější. Ano, jistě, udělá spousty chyb - kdo ne - ale to je Život.
OdpovědětVymazatTak Morava byla vzdycky o dost jina nez Cechy :) To "nemam pravo privest dite do tohoto sveta" mi prijde neuveritelne alibisticky a nihilisticky. Proste proc bych se snazil, kdyz je to stejne na hovno. Komousi se na narodnim sebevedomi krute podepsali... :(
VymazatTřetí dítě situaci v rodině radikálně změnilo - více než to druhé. Najednou zde bylo více dětí než dospělých a bylo to velice prima.
OdpovědětVymazatS odstupem času stále více lituji, že jsme nestihli ještě i to čtvrté. Bylo by to ještě více prima.
Jak moc je to prima mít víc dětí člověk naplno zjistí, až už dětmi nejsou.
Milan
Jojo, beru deti jako Bozi dar, ktery je cirou shodou okolnosti v podstate jedinou moznou dobrou investici v zivote! :)
VymazatNa to musím reagovat :-) První, co mě napadá, je: tolerance k odlišnostem. Pro některé lidi je zásadní hodnotou mít velkou rodinu a hodně dětí. To je v pořádku. Pro některé lidi je zase zásadní hodnotou třeba práce. To je také v pořádku. Ono třeba ani katolíkům by nepřišlo na mysl kritizovat kněze, že nemá ženu a děti :-) Problém podle mě nastane v okamžiku, kdy budeme jedni druhým vyčítat, že jsou onací... a tlačit je do něčeho, co jim není vlastní. Vsadím se, že v minulosti a v zemích, kde je běžné mít x dětí, je fůra žen a mužů, pro které to prostě osobnostně není. Ale ono je to tam běžné a tak se nechtějí lišit. A zase se vsadím, že i tady je spousta lidí, kteří by děti měli a byli by šťastní, ale dožene je věk, doženou je právě ty obavy, které nazýváte alibistickými, ale oni pro ty lidi mohou být hodně reálné a rozhodně ne zástupné. Každá společnost vytváří nějaké podmínky, nějakou atmosféru, které prostě někteří lidé podlehnou a když se vzpamatují, je už moc pozdě... Pokud se vůbec vzpamatují. Každá strana má dvě mince, co opravdu škodí, jsou extrémy. Všechny ty rady, návody jsou zcela jistě samy o sobě dobré... něco se mění, něco se posouvá jinam... pravděpodobně proto, že spousta lidí ty předchozí způsoby výchovy, stravovaní atd. dětí nechce... nejspíš ne proto, že si něco vycucali z prstu a nevědí, co roupy dělat, ale proto, že se jim to, co zažili, nelíbilo a chtějí to změnit. Že to s sebou nese nejistoty, že ti, co mají tendenci přemýšlet, začnou moc přemýšlet, to je bohužel realita. A z vlastní zkušenosti mohu říct, že třeba já jsem ve 20 přemýšlela mnohem víc, než dnes :-))))))))) Dneska už i něco dělám :-) Podle mě nejde vyčítat filozofům, že filozofují, stejně jako nemůžeme vyčítat stavařům, že staví :-) Spíš by mě mrzelo, kdyby stavaři filozofovali, a filozofové stavěli, protože to by ta společnost pak byla teprve pošahaná... nebo nedej bože všichni filozofovali (když vidím, kolik lidí, kteří tam nemusí být, leze na VŠ :-)).
OdpovědětVymazatDiky za reakci!
OdpovědětVymazatTento clanek nebyl zamyslen primarne jako sveho druhu "utok" na ty bez- a malodetne. Spis mi slo o to, jak spravne podotykate, poukazat na spolecensky diskurs a "naladu", ktery se promita do rozhovoru o detech a naslednem uvazovani o pocetnosti vlastni rodiny. Ja samozrejme nepopiram, ze pro mnohe je i jedno dite az az, bohuzel se vsak az prilis casto setkavam s tim, jak rikate, "premyslenim".
Jak je zmineno v zaveru clanku, jiste jsem nektery veci trochu "pritahl za vlasy", ale ucelem bylo poukazat na soucasny neblahy stav, kdy mainstream proste povazuje vicecetnou rodinu za sveho druhu masochismus. Pro Boha ziveho, co je to za spolecnost, ktera sebe sama zene k zaniku vymrenim, ba nektere jedince dohani k uvaham stylu "v tomhle svete preci nemuzu mit deti"...!
Jiste, jsa katolik mam asi trochu jiny pohled nez vetsina spolecnosti, ale ucelem zivota je preci primarne kontinuita sebe sama, jakypak je asi ten prvotni ucel "pohybu frikcnich"? Na to preci osobni konfese vliv nema...
upozorňuji předem - nejsem katolík .. Napsala jste:"Všechny ty rady, návody jsou zcela jistě samy o sobě dobré... chtějí to změnit.." Nejsou. Jsou primárně podřízeny módním trendům, a to je špatně. Mám nosit dítě v šátku? Moji předci nebyli Sanové nebo Khwe. Vyrazíme k psychologovi, když se ve dvou letech vzteká? Obviním školství, protože mému dítku nejde matika - a hnusný učitel odmítá diskuzi o 5+5? Odejdu hrdě z domova, protože Mě partner nechápe? Jeden den se dočtu, že pokud nekojím, dopouštím se na dítěti smrtelného hříchu - a druhý den zjistím, že správně jíst tak 10let před otěhotněním je lepší? Tady už nevytváří atmosféru společnost, ale magazíny. Namísto zdravé sebedůvěry (zkuste, zvládnete to, máte instinkty, nemusíte být 100%) - neustálá kritika, pochybovačnost... A protože člověk se sociálně srovnává ať chce nebo ne - příliš kladného na rodině, logicky, nenajde. Vždyť by, přece, jistě zklamal! ..
OdpovědětVymazatTo máte jistě pravdu.... těch protichůdných i informací je celá kopa... jak jsem si někdy říkávala: umíme lítat do vesmíru, ale o výživě, nebo výchově víme stále houby. Ale to je asi problém toho, když se do něčeho zapojí věda, která má holt v popisu práce falzifikovat teorie...
VymazatMluvila jsem spíš o tom, že matky často tápou, protože hledají jiné způsoby výchovy, než zažily (a pamatují si) ony samy...
Těžko říct všeobecně, ale tipla bych si z vlastní zkušenosti, že příčinou menšího počtu narozených dětí je spíš zakořeněná představa, že štěstí=dostatek peněz, než obavy, že ve výchově zklamou. Například já začala řešit, jak vychovávat a krmit atd., atd. až v okamžiku otěhotnění :-) Myslím, že do té doby má většina žen jiné zájmy.
P.S. S tím šátkováním... jak nosily ženy děti před nástupem kočárků někdy v 18.století?
Ještě mě k tomu napadá... kdysi nikdo nic neřešil... většina žen prostě po dvacítce porodila a o děti se starala podle toho, co jim řekly ženy a lékaři. O intuici tenkrát nikdo asi moc nezavadil. Ale alespoň tady nebyla ta nejistota, co je správné a co ne... což samo o sobě není pro výchovu dětí zrovna dvakrát dobré. Natož pro psychiku žen. Dnes si myslím občas někdo intuicí řídí... ono Vám nakonec nic jiného nezbude, protože byste se z těch x různých rozporuplných názorů zbláznila :-)
existovala, existuje "loktuše" - a tu jsem používala i já. (jj - sedlákova - to jsou prostě geny). V nouzi. Nebyla primárně určena na přepravu dětí, běžně jsme s ní mohli/y/ přinést i seno, dříví..Na delší cestu trakař, vůz. Zkusila jste někdy s dítětem na zádech okopávat řepu? Já jo. krom toho - v našich podmínkách bylo - a je - poměrně bezpečněji, takže dítku zavěšenému v loktuši na stromku - nebo položenému v trávě hrozilo minimální nebezpečí. K tomu "před lety"- v porodnici Vám předali dítko, navštívila Vás dětská sestra - a babo, starej se, jak umíš. (např. moje matka, která do té doby viděla celé jedno dítě!, ani to příliš dlouho - zabrýlila, omrkla jedince a upřímně se zeptala:"to na něj budeš i sahat?" takže asi tak.) Když jsem po narození Logika ovinula plenou, sestra na mě zavolala lékaře?! Nikdo jí totiž neřekl, že mu neberu jeho práva, ale znehybnění plenou-zavinovačkou- dává dítku, co má pořád ještě silné mimoreflexy- šanci se vyspat, aniž by je budily pohyby vlastních končetin. atd. atd..
VymazatS tím, že mainstream se tváří, že mít hodně dětí je až nezodpovědné, mohu jen souhlasit. A nesouhlasit s tím, že to tak je :-) Jistě máte v mnohém pravdu :-)))) Je zvláštní, když společnost žene lidi k vlastní záhubě....
OdpovědětVymazat