2007-08-24

První kojení...

...aneb Když není žena doma :)

Dneska jela máma tulenice na nějakou tancovací zkoušku, bo co, já tomu nerozumím, takže jsme se šampionem (půlroční tuleň junior) zůstali sami doma. Tož mě by to tolik nevadilo, aspoň bych si trochu urovnal resty v práci, jenže šampion byl nějakej rozjetej, nebo měl roupy, co já vím... Prostě a jednoduše - nespal!

Tož co, chvíli jsme si hráli - položil jsem ho na zem na takový pěnový čtverce, co jsou jako pucle, vrznul mu do ruky plyšovýho tuleně a šel si namazat něco k jídlu, páč jsem přijel z práce hladovej před cca 10 minutama. Stihnul jsem akorát ukrojit dva krajíce chleba a vyndat z lednice máslo a debrecínku, když se z obejváku ozval vřískot, jako když se vraždí malý děcko. Hodil jsem tam kontrolní pohled a vidim, jak šampion leží na břichu zhruba tak osmdesát metrů od místa, kde jsem ho v poloze na zádech před půlminutou nechal, a řve, protože si zahodil tuleně a nemůže na něj dosáhnout. Tož jsem tam k němu skočil, vrátil ho na původní místo, obrátil ho na záda, dal mu prozměnu plastovýho delfínka a vrátil se k mazání chleba.

No, zkrátim to - než jsem se poprvé zakousnul do chleba s máslem a debrecínkou, uplynula slabá čtvrthodinka a v obýváku jsem mezitím byl mnohokrát (kolikrát jsem prostřídal všechny hračky, to už si fakt nepamatuju). Prcek se uklidnil jen na pět minut, když jsem žvejkal svoji odměnu - zíral na mě a slintal :) Má smůlu, sice už má dva zuby, ale na chleba si musí, chlapec, ještě chvíli počkat.

Jen jsem spolknul poslední sousto, začal dělat šampion zase virvál, taxem se rozhodnul, že ho udrncám v kočárku - do doby koupání mámě ještě hodinku a půl, tak snad dneska ještě něco udělám (běžně prcek usíná v kočárku tak do deseti minut). Já naivka...

Oblíkání chobotnice s osmi chapadlama jsem se chytře vyhnul tím, že jsem mu nechal na sobě to, co měl po doma - no co, venku je stejně jak doma, slabej větřík spraví plínka na přikrytí (ano, skopal ji během cca pěti vteřin, ale nepředbíhejme). Takže jsem bafnul do jedný ruky tašku na kočár plnou šikovnejch věcí (přebalovací podložka, plínky, Bepathen, etc.) a druhý šampiona. S obtížema jsem samknul byt a sešel do přízemí ke kočárku. Na řev, kterej prcek spustí vždy mezi okamžikem, kdy ho položíme do kočárku, do doby než to venku začne drncat, už si snad zvykli i sousedi a náhodní kolemjdoucí - já se snažil tvářit, že k němu vůbec nepatřím a že jsem k tomu kočárku nachomejtnul nějakou nešťastnou náhodou...

Jel jsem schválně pomalejc, ale o to víc jsem drncal, aby jako šampion co nejdřív usnul. V zásadě se to podařilo - stihnul jsem si koupit zmrzlinu, vybrat prachy z bankomatu, dojít do Delviti na nákup (dostal jsem chuť na jejich anglický rohlíky, který stejně neměli) a pak už jsme jen asi čtvrt hodinu koukali na kruháči na auta. Domů jsme dorazili už za hodinku - no hádejte, usnul? Samozřejmě ne.

No co, aspoň jsme se provětrali na čerstvým smogu. Tož jsem vrznul kočárek po schody, popadnul šampiona i tašku a hurá domů. Šampion už na schodech trochu natahoval a doma se rozeřval jak na lesy (nejbližší les je dost daleko a já ho podezřívám, že to sakra dobře ví). Prostřídal jsem všechny oblíbený hračky od plyšovýho tuleně, plastovýho delfínka, přes umělohmotnej měsíček s hvězdičkama, až po obal na doutník (prázdnej, umytej, indeed) - furt nic. Až pak mě napadlo, že ten průtokovej konvertor mlíka na bobky už dvě hoďky nežral!

Tož jsem nehcal šampiona řvát v obejváku na zemi a vlez do lednice, kde se podle instrukcí měla nacházet lahev s mlíkem. Profesionálně jsem rukou minul zelenou lahev Olma mlíka a neomylně popadnul flašku s dudlíkem od Aventu :) Ohřál jsem ve vodní lázni (ne, na to jsem taky nepřišel sám, v klidu :) celou flašku a už jsem se hnal za prckem. Když viděl flašku, kde do tý doby byljen fenyklovej čaj, tak ohrnul nos a přidal volume. Nicméně jsem ještě pořád silnější, než on, takže za chvíli jsem přeprat všech jeho osm chapadel a strčil mu dudlík do papuly. Když zjistil, že je to mlíko, na chvíli se zarazil, zašrotoval, ale pak to hodil za hlavu a celej obsah na několik mocných zátahů vysál - málem se, blbec malá, utopil, jak hltal :)

No, chvíli na to už se vrátila ženuška a koupání už zvládli spolu...

Konec dobrý, všechno dobrý :)

2 komentáře:

  1. no vidis jak jste dobry! A v 6mesicich uz bych se mu nebala kus chleba (kurky) na zvejkani dat, bude sice kolem bordel (pardon neporadek) ale bude to milovat! Nas okousava mrkve, detsky susenky a toasty uz od 5mesicu

    OdpovědětVymazat
  2. spoonNojo, vsak jsme s tim zacali v pulroce (presny datum vcetne hodiny by ti rekla zena ;-) - tenhle prispevek byl psanej, kdyz mu bylo 5 a pul mesice. Ted je schopnej sezrat celou presnidavku, krajic chleba a pet piskotu, aniz by mrknul okem :)

    OdpovědětVymazat

Mazat komentáře nehodlám, výjimky však tvoří vulgární a off-topic komentáře!