Noční(ková) anabáze...

...aneb Takhle se to nedá dělat

Už drahnej čas s prckem seniorem zápasíme o to, aby začal používat nočník. On si na něj klidně sedne a vyčurá se, ale musíme ho odchytit dřív, než to pustí do gatí. Vykadit se mu povedlo jen párkrát, asi bychom to spočítali na prstech jedný ruky.

Poslední dobou - prakticky od doby, kdy se narodil prcek junior - začíná ten starší večer vymrzovat a včera to, chlapec, trochu přehnal. Uložili jsme ho nějak před devátou a ve čtvrt na deset byl venku, že jako e-e. Jelikož to už několikrát udělal a vždycky z toho byla jen kaluž, tak jsem se s ním dohodnul, že když nevyrobí bobek, tak nejenže nedostane žádnou odměnu (někdy si připadám jak pejskař na závodech), ale dostane na prdel za to, že vymrzuje, když má spát, a poletí zpátky do pelechu. Kejvnul, že jako jo.

Seděl, tlačil, ale bylo vidět, že nic nebude. Ale byl si vědom toho, co mi odsouhlasil, takže zatlačil, nadzvednul se, podíval se do nočníku a zase dřepnul a tlačil, nadzvednul se, a tak pořád dokola. Nakonec byl v koupelně zavřenej půl hodiny (kdo se na něj má dívat a bejt neústupnej, když mu cukaj kouktny, žejo), za kterou se mu povidlo do nočníku vytlačit dvě vetší lentilky a zaprasit si obě ruce od masti na vyrážku...

Původně jsme jako reakci na tenhle vopruz chtěli se ženou zahánět ho zpátky do postele bez svlíkání, ale včera jsme si řekli, že ho zkusíme takhle párkrát nechat zavřenýho, dokuď nevyrobí hromadu... Bůh suď, co je lepší!

Někdy si myslim, že děti vymysleli producenti lihu, panč od doby, co máme potomky, se nám vizour a jiné liquery odpařují i z dobře uzavřených lahví v lednici :-)