...tedy nikoliv šampionův, ale můj :)
Ženuška mě včera večer vobtáhla hlavu strojkem, takže zas vypadám jak Landův mladší brácha. Ale zas se mi vejde hlava do kšiltovky a nemám ji tak těžkou :-)
Dneska jsem si trochu přivstal, takže jsem vstával stejně se Šimonem. Koukal na mě, jak na zjevení, div se nerozeřval. Pravda, dosud viděl jen pozvolný přibývání kštice, její radikální zkrácení ještě neviděl :)
Dokonce ani navečer, když jsem přišel domů, nechoval ke mě zvláštní důvěru, ačkoliv mě vždy radostně vítá a vrhá se mi po nohách. Až když jsem ho začal krmit kaší, usoudil, že budu fakt táta, což dal hlasitě najevo :-)
Teď spokojeně chrupe; teda doufám... Chůvička je zticha, tak snad :-p
Žádné komentáře:
Okomentovat
Mazat komentáře nehodlám, výjimky však tvoří vulgární a off-topic komentáře!